Jak se to čertovi Špuntovi nepovedlo

Bylo před svatým Mikulášem. Lucifer v pekle se díval na kalendář a zlostně odplivoval. Potom prohlížel černou knihu. Zavolal si čerta Špunta a pravil: "Letos je na tobě řada, abys doprovázel tam toho shora na jeho cestě po všech dědinách. Vyprav se tedy nahoru k zlaté bráně a vezmi si pořádnou metlu na darebáky a nepořádné kluky."
Černý Špunt se zatvářil jako by kousal šťovík. Podle starého řádu a pekelné povinnosti musil jít s tím svatým. Vybral si tedy největší metlu, švihl s ní vzduchem, že až zahvízdala a šel. Věděl od bratrů, že to není nic příjemného. To sice znal, že může nakládat darebům na záda podle chuti. Ale také věděl, že bude klukům jen pro smích a pro legraci. Přemýšlel tedy, jak to navléci, aby ho ten svatý vrátil domů a poručil peklu poslat na cestu jiného rohatého. Přemýšlel, vymýšlel, až mu zahrálo zelené světlo v očích. Nápad už měl a jak se blížil k zlaté bráně, začal kulhat jako starý kozel, který už nemůže na nohy. A čím víc se blížil k cíli, tím bylo kulhání větší a chůze pomalejší.
Konečně došel a přecházel venku před branou. Svatý Petr vyhlédl okénkem a když ho spatřil, povídal svatému Mikuláši:"Dnes budeš mít sebou pěkného čerta. Kulhá až hrůza."
Svatý biskup se usmál a pravil:"Však já znám ty černé ptáky. Každý se chce vyzout ze své povinnosti. Přetvařuje se, bratře, ale pomohu mu na nohy, že mu potom ani nestačíme."
Potom vyšel ze zlaté brány. poručil čertovi, aby vzal nůši, kterou vynesli nebeští košiláčkové a vykročil s andělíčkem na dalekou pouť. Čert se vlekl za nimi. Hrozně kulhal a šel hlemýždím krokem.
Svatý Mikuláš si pročísl rukou dlouhé bílé vousy a bručel:"Takhle bych se s ním dostal dolů mezi děti až někdy po Novém roce. A to přece nejde."
Posečkal na čerta a pravil:"Musíš přidat do kroku!" Čert však zamumlal, že nemůže, že to jinak nejde.
"No, když to nejde, tak to nejde," povídal svatý Mikuláš. "Ale nedorazíme-li dnes dolů, bude to s tebou špatné. Rozhlas tamodtud hlásil dětem, že je Honza dosud někde v pohádce, ale zítra že se určitě vrátí a zůstane už doma a bude hrát pimprlata."
Čert po této zvěsti natáhl uši, vyvalil oči a zabečel strachem jako kozel. honzy se bál. Věděl, jak umí prohánět čerty, když se u nich někde objeví ve vsi.
"Tak se rozhodni!" pokračoval svatý Mikuláš. "Nechceš-li dostat od Honzy na hřbet, musíme dorazit dolů, dokud ten silák není doma. Zítra by už bylo pozdě a jistě bys neušel jeho pomazánce."
Čert se otřásl strachem a podrbal se na zádech, jako by tam už cítil Honzovu hůl. Věděl, že svatý nelže. Však jim knížepán říkal v pekle, že lidé nahoře mají rozhlas a že díky němu všechno vědí a znají.
Co tedy dělat? - Nechal přetvářky a klamu a vykročil tak rychle, že mu svatý s andělíčkem sotva stačili.
Andělíčkovi sedl úsměv na rtíky a Mikuláš se zasmál do bílých vousů. Měl radost, jak se mu to povedlo.
Svatý Mikuláš se tak dostal dolů ještě před večerem a rozdal dětem svou nadílku. Čert sice také rozdával dost a dost metlou, ale ještě víc sklidil sám od mnohých hodných dětí posměchu, kteří si z něho tropili švandu, protože věděli, že na ně jeho metla nemá práva, když se celý rok dobře učili, byli hodní a poslušní.


 
 
 
Zdroj: Článek pochází z dětského časopisu Srdíčko z roku 1941.

Diskuze k článku:
 

 

 

Nové články na email
Novinky na email
Zákaznické recenze
Hodnocení: 5 / 5
14.05.2018
Celkově výhody výrazně převažují nad vadami, po popsaných úpravách mám z výrobku opravdu radost a mohu jej doporučit.
Hodnocení: 5 / 5
10.05.2018
Hodnocení: 5 / 5
17.04.2018
Zobrazit více hodnocení