Pomlázka

Pomlázka

Nejstarší zmínka o pomlázce pochází ze 14.století, z pamětí pražského kazatele Konráda Waldhausera, který popsal pomlázku ve velikonočním kázání: „…manželé a milenci šlehají se metlami a tepají rukou v pondělí a úterý velikonoční. Ospalé a lenivé časně z rána v pondělí velikonoční házejí do vody nebo alespoň je polévají…“.

Pomlázka je dodnes živou tradicí a zároveň jedním z hlavních symbolů Velikonoc. Pojem pomlázka značil a značí svazek spletených vrbových proutků, jako nástroj určený ke stejnojmennému šlehání dívek a žen, prováděného v Pondělí velikonoční (dříve i o Velikonoční úterý, zvané „odplatné outerý“, kdy děvčata oplácela hochům). Pomlázkou je také nazýván výsledek koledování, ojediněle se s tímto názvem setkáme u jména pokrmu (plzeňská nádivka „Sekaná pomlázka z pomletého masa“).
 

Pomlázka (tedy prut – nástroj ke šlehání) měla a má mnoho podob i krajových názvů. Z některých vybíráme:Binovačka a vinovačka - (pomlázka pletená z prutů vinné révy).
  • Dynovačka – z Chodska (znamená nástroj šlehání a koledu)
  • Houdovačka, hodovačka - (odvozené od hodu - velkého svátku, spojeného s hostinou).
  • Koleda - jihomoravské Vranovsko.
  • Kyčkování, kyčkovanka, kyčka - Opavsko.
  • Mrskút, mrskot, mrskut, mrskanda, mrskačka - název používaný na jižní a střední Moravě.
  • Pomihod, pamihod, pomrhod - (zkratka středověkého popěvku Pomni hody do provody) - střední Čechy, zejména na Rakovnicku.
  • Sekačka - Žďársko.
  • Šlahačka, šlahání, šlehačka, vyplácání - oblast jihovýchodní Moravy.
  • Šmigrust, šmirgust, šmekúrst, šmekustr, šmykustr, šmerkust, šmerkous - severní Morava a východní Čechy.
  • Tatarec, tatar - střední Morava.
  • Korbáč, karabáč – Morava (původ slova pochází z tureckého kyrbáč - bič, důtky)
 

dalšími většinou jen regionálními názvy byly:
Žila, žíla, metla, švihačka, šihačka, šihota, , čugár, kančúch, roučačka a mnoho dalších.

Pomlázku musel umět každý chlapec a proto kolem toho, kdo uměl uplést pomlázku, se vždy scházelo dost malých hochů, kteří se tomuto umění chtěli přiučit. Do pomlázky se vplétala buď červená stuha, nebo červená nit. Pomlázky se pletly různě velké. Od malých, které se nosívaly stočené v kapse, přes klasické, s nimiž se chodilo na koledu, až po téměř dva metry dlouhé, tzv. obřadní.
Šlehání symbolizovalo předání svěžesti, mladosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Děvčata se šlehala, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. V hospodářství vyšlehal hospodář čeládku, aby nebyla líná a zašel i chléva, kde vyšlehal krávu, aby se brzy otelila. Šviháním ovocných stromků se měl ovocný sad probudit ze zimního spánku k další úrodě. Vdaným ženám se pomlázkou vyháněl zlý jazyk. Šlehalo se také na znamení přátelství mezi rodinami - děti nechodily k těm sousedům, jejichž rodiče nebyli zadobře.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Diskuse
Nový příspěvek

Nové články na email
Novinky na email
Zákaznické recenze
Hodnocení: 5 / 5
15.10.2018
Hodnocení: 5 / 5
05.10.2018
Rychlé doručení a spokojenost s dodaným zbožím.
Hodnocení: 5 / 5
21.09.2018
Zobrazit více hodnocení