Pekař

- řemeslník, který pekl chléb a další moučné výrobky v pekařské peci a obvykle je i prodával

Pekařské řemeslo lze pokládat za jedno z nejstarších známých řemesel, jeho počátky jsou zaznamenané až ze středověku a těsně souviseli s mlynářstvím. Postupem času se ale každé z řemesel začalo ubírat vlastní cestou.
Pekařství vznikalo z práce otroků a domácké práce žen, samotné pekařství samozřejmě úzce souvisí s kulturními dějinami lidstva. Již ve 2. století našeho letopočtu se uvádí, že athénští pekaři pekli přes 70 druhů pečiva. Ve Francii pekli v 8. století kulatý chléb, který se používal místo talířů. V 11. století se objevují pekaři i u nás a to jako dvorští řemeslníci, ve 13. století se již jednalo o rozšířené řemeslo. Ve 14. století byl založen pekařský cech.

Podle druhů pekařských výrobků se pekaři rozdělovali na:

1. pekaři pekoucí chleba a jiné pečivo
2. pecnáři (plachetníci) pekoucí režný chléb
3. koláčníci, kteří pekli koláče
4. mazanečníci pekoucí mazance
5. oplatečníci a pekaři „boží“, kteří připravovali kostelní hostie
6. kobližníci pekli koblihy a ostatní smažené pečivo
7. caletníci pekli sladké placky
8. perníkáři (o nich blíže v samostatné kategorii) pracovali s medovým těstem a tvořili z něj perníky a marcipán

Postupem času se jednotlivé specializace slučovali.

Sváteční pečivo zůstalo v některých našich krajích dodnes, proto se ještě v dnešní době můžeme setkat s velikonočními mazanci a beránky, vánočkou či pletencem na vánočním stole, šiškami, božími milostmi nebo koblížky o masopustu, kostmi nebo smrtí na Dušičky. O svatého Martina to mohou být martinské rohlíčky a podkovy, o posvícení pak koláčky.