Svatojánské ohně

Na jejich přípravě se vždy podílela zejména mladá chasa z celé vsi. Na některých místech byla základem svatojánského ohně jedle s oloupanou kůrou. Její obstarání měli na starosti mládenci. Dívky mezitím vyhledaly devatero kvítí, z něhož pletly věnec. Jím pak ozdobily vršek jedle, přidaly červené pentle a takto ozdobenou jedli pak vztyčily na kopci, vévodícímu okolí. Pod strom nanosily chrastí a zelené chvojí, které bylo hlavním živitelem svatojánského ohně. Kolem zapáleného ohně všichni tančili a hráli hry. Děvčata například prohazovala skrze plameny věnečky a mládenci se je na druhé straně snažili chytat. Pokud mládenec takový věneček chytil, znamenalo to, že budoucí společný vztah bude ve znamení věrnosti. Díval-li se někdo do ohně skrze věneček upletený z černobýlu, byl ochráněn od bolesti hlavy a očí. Dal-li si takový věnec na hlavu a větší kolem pasu, byl chráněn před vším zlým. Tento zvyk je popsán již v herbáři botanika Martina z Urzedova z roku 1596. Ono známé skákání přes oheň mělo úspěšnému skokanovi přivodit pevné zdraví a výška jeho skoku zas značila, jak vysoký vyroste len na polích. Ve dvojicích se zas skákalo, aby se zjistilo, zda čeká skákající pár šťastné manželství. Mnohdy se také zapalovala košťata a hořící se vyhazovala do vzduchu, aby tím zastrašili čarodějnice a zároveň se věřilo, ten kdo hořící koště vyhazuje, bude tolik let živ a zdráv, kolikrát se mu koště podaří vyhodit do vzduchu, aniž by v povětří nebo po dopadu na zem zhaslo. Zapalovala se též stará loukoťová kola pomazaná smolou, která se pouštěla z kopce dolů, což symbolizovalo padající slunce.