Čarovné koření

Čarovné koření

Chtělo-li děvče vědět, za koho se provdá, natrhalo v předvečer svátku Jana Křtitele devatero kvítí (kopretinu, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialku a zvonek), a to aniž by při tom promluvilo nebo se ohlédlo. Večer si devatero kvítí dalo pod hlavu pod polštář a ve snu se jí prý zjevil její vyvolený.

Děvčátko malý
po poli chodí,
hledá sobě bylinečku,
hlava ho bolí.
“Bylinko malá,
kdybych tě znala,
jistě bych si mládenečka
přičarovala.
Alen ne všecky,
jenom jednoho,
vybrala bych sobě ze sta
nejvěrnějšího.“
(Z Klatovska)

Chodila po roli,
trhala kúkoli
aj tu dobromysel,
co by šohaj přišel.
Chodila po hájku,
trhala polajku,
trhala, volala:
Pojď ke mně šohajku!
(Z Moravy) polajka=máta

Babka kořenářka
Kdes chodila dnešní noci?
“Sbírat bejlí na nemoci.“
Kdopak s Tebou chodil,
kdo tě lesem vodil?
“Nejmilejší přítel,
sám svatý Jan Křtitel.“
(Z Pošumaví)

Všecko koření
od Boha stvořený,
jenom bludném kořen
od ďábla je stvořen.
Ukaž se mi bylinko boží,
co nemoc zaháníš
a zdraví množíš!
Schovej se kořínku z pekla!
Staň se tak, jak jsem řekla!
(Z Čech)

„Kde v domě bezovej, lipovej květ, heřmánek a hadí koření, tam není bolesti, tam není mření.“

Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet

Diskuse

Nový příspěvek