V pozdějších dobách naši předkové oslavovali letnice hodokvasy, zpěvem a tancem.
V sobotu před svátky se pečlivě vyčistilo celé stavení, které se poté vyzdobilo zvenku i zevnitř lipovými ratolestmi. Zelené větvičky se zastrkovaly za okna a ve světnicích za obrázky svatých, aby si měl zítra Duch svatý, až přijde do příbytku v podobě holubice, kam sednout. Výzdobě příbytků zelení se věnovala zvláštní péče v některých krajích Moravy. Boží hod svatodušní býval slaven ve znamení zelené barvy.
Na Šumavě vycházeli chasníci v předvečer Božího hodu svatodušního na náves, aby tu práskali biči, až uši zaléhaly. Bylo to proto, aby zahnali hřmotem zlé čarodějnice.
V jižních Čechách stavívala chasa před svatodušními svátky panáka, kterého připevnila na tyč a tu potom zarazila do rybníka. V pondělí svatodušní byl panák k večeru poražen.