- pastýř pásl dobytek, byl členem panské čeledi nebo obecní zaměstnanec
- slouha byl obecní pastýř
- ovčák byl pastýř ovcí


Historie pastýřů je dlouhá a sahá až do 11. století. Poslední pastýři jsou v kronikách zmiňováni ještě koncem 19. století.
Společná pastva začínala na jaře koncem dubna, vždy se začínalo v pondělí, nikdy ne v půlce týdne a končívala až nástupem zimy. Na lukách se dobytek pásával po sklizni otavy.
Úkolem pastýře bývalo pohlídat dobytek, aby se neztratil, nezranil, nezpůsobil škodu na cizích pozemcích, v letním období aby se na slunci nepřehřál a nepil studenou vodu – proto se v létě páslo dvakrát denně, přes horké poledne pastýř zaháněl dobytek domů.


Pastýři, který se staral o dobytek na obecních pastvinách se říkávalo slouha. Povinnosti měl stejné jako pastýř.

Před vypuštěním dobytka z chléva mu byla do ocasu vpletena červená pentle.

O skopový dobytek se starával ovčák. Ovce vyháněl na zcela jiné pastviny, než ostatní dobytek. Mistr ovčácký mohl pást kde chtěl, na panském i selském.

Pastýřství nebývalo řemeslo na celý život, obce si většinou pastýře najímali na jednu sezónu. Dobrým pastýřům se ale dařívalo na svém místě udržet po celý život a své řemeslo předávali dále svým potomkům.
Pastýř míval dlouhý bič a pastýřskou hůl.

Na Štědrý den chodíval pastýř po vsi a troubil pod okny. Koledou dostával i malou vánočku.