Bělič, mandlíř

- bělič - bělil utkané plátno
- mandlíř - řemeslník mandlující plátno

Řemeslo se bezprostředně dotýkalo řemesla tkalcovského.

Plátna nebyla po utkání nikdy čistě bílá a aby dosáhla požadovaného bělostného vzhledu, bylo potřeba je bílit.
Pradávný způsob – používaný dodnes – bylo bílení pomocí vody a slunce, kdy se plátno rozprostřelo na vzduchu, často se kropilo vodou a zbytek práce vykonalo slunce. Tento způsob bílení byl ale velmi pracný a zdlouhavý (až 12 týdnů), bílení bylo sice kvalitní, jelikož vodou a sluncem nebyla nijak narušena vlákna, ale zvyšující se textilní produkce tento způsob bílení vytlačila.
Ve 14. století u nás vznikla první společná bělidla. Plátno pro svého tkalcovského mistra bělil, mandloval i barvil tkalcovský tovaryš (učeň). Proces bílení spočíval v močení nebo loužení, praní a bílení plátna. Plátno se volně naskládalo do velké dřevěné kádě a dobře se zakryla hrubým plátnem, na které se nasypala vrstva popela, který se poléval vlažnou vodou tak dlouho, dokud nebylo plátno celé ponořené. V této lázni se plátno nechalo louhovat 12 hodin. Po vyjmutí se plátno usušilo a proces se opakoval asi šestkrát, vždy v o kus teplejší lázni.
Plátno se po vybílení naškrobilo namočením v řídké škrobové kaši a navinutím na dvě delší dřevěné hole.
Aby plátno získalo hladkost a lesk, mandlovalo se naškrobené plátno na mandlu. Mandlovací stroje byly hodně podobné strojům dnešním, kdy se tkanina protáhla mezi dvěma válci.