Síťování

Síťování je technika tzv. z jedné nekonečné nitě. Síť vzniká vázáním stále stejného uzlíku. Vzorování se provádí buď přímo při síťování různým seskupováním nebo naopak spojením několika uzlíků, nebo častěji dodatečnou výšivkou na síti.

Stáří této techniky dokládají archeologické nálezy. Na území dnešního Dánska byly nalezeny řídce vázané ženské roušky. U nás jsou nejstarší doklady z období Velkomoravské říše (9.stol.n.l.) z mikulčického naleziště. Zde se sice nenašla přímo síť, ale nástroje na její zhotovení.

Sítě se nejčastěji používaly spíše k praktickým a hospodářským účelům. Nejčastěji jako sítě rybářské nebo ptáčnické. Znalost síťování a zručnost při zhotovení neprokazovali ale pouze rybáři, i tovaryši cechu provaznického museli tuto techniku ovládat.

Časem se sítě zjemňovaly, používalo se slabšího a jemnějšího materiálu, vázaly se menší oka. To vedlo až k výrobě síťovaných krajek. Zejména ve středověku se rozšířila móda vlasových sítěk, jak se o tom můžeme přesvědčit na mnohých portrétních obrazech. Písemné zmínky o síťování se však dochovaly až v pozdější době v 16. a 17. století. V čechách dosahuje toto řemeslo vrcholu ještě později. Síťovaly se jednak vlasové síťky, které se v historii odívání dostávají několikrát do popředí zájmu, dále krajky a vložky, které se všívají mezi dvě tkaniny a plní funkci ozdobného spoje. V 17.stol. se síťovanými vyšívnými vložkami zásobují především venkovské kostely a to díky finanční dostupnosti (na rozdíl od dražších paličkovaných krajek). Na valašsku se objevují antependia s náměty, jež naznačují import ze sousedního Slovenska. Z této doby pochází  i síťovaná vložka s motivem sv.Kateřiny z Jihlavska. Na velkomezeříčsku je známo několik prací, jako např. síťované diagonální vložky koutních plachet. Motivy byly převážně rostlinné, vyšívané barevnými vlnami.

Na konci 19. Století nastal živelný rozmach síťování na Vsočině a to jako reakce na nutnost vedlejšího výdělku. Zde se této práci říkalo necování. V této době vzniká několik firem vykupujících a obchodujících se síťovaným zbožím. Síťovaly se především vlasové síťky a to z pravých lidských vlasů, které se za tímto účelem vykupovaly. Kromě toho tašky síťovky či sportovní sítě. Většina těchto firem fungovala ještě po druhé světové válce. Některé se staly pobočkami nově vznikajícího ÚLUVu. V tomto období se nejvíce zhotovovaly vyšívané síťované záclony, dbalo se na kvalitní zpracování, ale i na servisní službu. Samozřejmostí byla záruční lhůta 10 let.

V 70.létech 20.stol. se krátce vrátila síťovaná móda a to v podobě šátečků na krk. Od té doby toto řemeslo upadá. Dalo by se spočítat na prstech jedné ruky kolik žen tuto techniku na Vysočině ještě ovládá. Přitom lze s úspěchem aplikovat danou techniku i do současného interiéru či odívání.