Sv. Jakub

25.7. - Jméno Jakub pochází z hebrejštiny a ačkoliv značilo druhorozeného, byl svatý Jakub starším bratrem apoštola Jana. Patřil k užšímu kruhu Ježíšových učedníků a byl také první apoštolem, který byl pro svou víru roku 44. n.l. na rozkaz krále Heroda Agrippy zabit.
Údajným místem jeho posledního odpočinku je španělské Santiago de Compostela, které bylo jedním z největších poutních středisek v západní Evropě. Jeho ostatky prosluly schopností léčit revmatismus. Bývá zobrazen s lasturou, poutnickou holí, mečem a klíčem.

Shazování kozla
Starý zvyk shazování kozla pocházel ze západu Evropy. Výklad tohoto krutého zvyku byl, že se tak děje na počest svatého Jakuba, který byl shozen z jeruzalémského chrámu.
Nejstarší zmínky o obřadu shazování kozla se zachovaly v záznamech o lidovém léčitelství z počátku 17. století, kde byla zmiňována krev shozeného kozla jako obzvláště čarovná a kouzelná. Čerstvá prý pomáhala při léčení padoucnice, sušená a namletá na prášek zas na všelijaké píchnutí.

U nás byl tento zvyk znám především z Jaroměře, kde ještě na počátku 19. století přiváděli řezníci na den svatého Jakuba kozla, ozdobeného pentlemi k Pražské bráně. Tam přečetli „odsouzenci“ žertovný rozsudek, kde se mluvilo o zlých skutcích, kterých se měl údajně kozel dopustit a pro které byl proto odsouzen k smrti. Následovalo čtení poslední vůle kozla, v které odkazoval kozel jednotlivým osobám své rohy, kopyta, chlupy, vousy apod. Poté ho vyvlekli nahoru a odtamtud ho shodili. Dole na něho čekal nejen dav lidí, ale i řezník s nožem, který zvíře nenechal dlouho trápit a zařízl ho.
Jaroměř samozřejmě nebyla jediným místem, kde se lid tak krutě bavil. Shazování kozla prováděli naši předci i na Boleslavsku, v okolí Kolína, na Hlinecku, Chrudimsku, v okolí Pelhřimova a na mnoha dalších místech. Pozadu nezůstala ani velká a „civilizovaná“ města, jako byla kupříkladu Praha, kde shazovaly kozla ze svatojakubské věže na Starém městě, ale i z věže kostela sv. Lazara u Novoměstské radnice.

Nermuť se kozle,
že svůj život dokonáš.
Vypršela Tvoje hodina,
dnes svůj život skočit máš.
Po celý Tvůj život,
užíval sis kratochvíle,
teď za své špatné činy,
přišla Tvá smutná chvíle.
Nemeškej, skoč rychle dolů,
sraz hlavu, uděláš konec všemu.

V jednom městečku na Náchodsku byl tímto způsobem také vyhozen vyšňořený kozel, ale divnou náhodou prý (jak popisuje Čeněk Zíbrt), padl tento kozel na lípu, stojící opodál, která zpomalila jeho pád, takže po jeho dopadu, nebyl nijak poraněn a k velkému překvapení davu lidí i samotného řezníka s nožem, kozel vstal a ověšen pentlemi uháněl pryč. Ze slavnosti shazování se v tu ránu stal hon na kozla, kterého chytili teprve až za městečkem a přivedli ho zpět. Obětování přece neušel. Později se tento krutý zvyk upravil tak, že zvíře bylo nejdříve usmrceno a poté shozeno.
Někde maso zabitého kozla prodal řezník hned, stejně tak jeho krev, po které vzhledem k její údajné kouzelné moci, bývala velká „poptávka“. Jinde se odpoledne na sv. Jakuba sešla celá ves v hospodě a kolem ní, kde se pořádalo veselí na počest kozla a kde byl také spořádán.
Celá slavnost byla postupně zrušena povětšinou v polovině 19.století.

Autor: České Tradice